Helena Vovsová

12.2.1926 Praha

Paní Helena Vovsová, od roku 1929 žijící s rodiči trvale v obci Panenské Břežany v době nacistické okupace dlouhodobě zprostředkovávala styk a kontakt židovských vězňů s členy jejich rodin, předávala či naopak vynášela dopisy, zprávy a především obstarávala potraviny, vitamíny, léky. Velice riskovala - za „zločin" nedovoleného poštovního styku se věšelo... (například v terezínském ghettu bylo v únoru 1942 pro „nedovolený poštovní styk" oběšeno šestnáct židovských vězňů). Následujícím textem dokládám, že H. Vovsová má rozhodující podíl na uchování zdraví, záchraně či prodloužení života několika židovských spoluobčanů. Uvedené skutečnosti jsou prokázány řadou svědectví. K snadnějšímu pochopení uvádím několik následujících historických skutečností a souvislostí.

V obci Panenské Břežany jsou dva zámky původně patřící židovskému cukrobaronu Ferdinandu Bloch-Bauerovi. Objekty byly začátkem druhé světové války arizovány. Pro svou vhodnou polohu a výborný stav byl v roce 1939 tzv. horní zámek určen jako letní sídlo státního tajemníka K. H. Franka a tzv. dolní zámek určen za služební sídlo říšských protektorů.

Jmenováním Reinharda Heydricha zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě se Adolf Hitler rozhodl radikálně změnit dosavadní styl Neurathovy protektorátní politiky. Když manželé Heydrichovi začali pro sebe a své děti hledat         v okolí Prahy vhodné sídlo, téměř okamžitě se rozhodli pravě pro břežanský dolní zámek. Po smrti R. Heydricha byl v červnu 1942 zámek propůjčen jeho ženě Lině           k bezplatnému užívání. Avšak další probíhající jednání o tom, že panství L. Heydrichová získá jako „dědičný statek" nebylo během války dovedeno právně do konce. Kupodivu neuspěl tehdy u Himmlera ani návrh, aby Panenské Břežany „osídlením německými sedláky, otevřením německé školy a vysídlením všech Čechů zcela nabyly německého rázu". L. Heydrichová se totiž ani mezi ortodoxními nacisty příliš velkým sympatiím netěšila. Byla všeobecně považována za pánovitou, nezdvořilou až studenou. Nacistickým režimem byla ale zároveň jaksi hýčkána - chápána jako „pravzor germánské ženy - vdovy Třetí říše, jejíž muž zemřel ve službě vlasti jako mučedník".

Lina Heydrichová - von Osten pocházela ze zchudlé šlechtické rodiny severoněmeckých statkářů. Její nejoblíbenější četbou byla kniha Základy 19. století o dějinách germánské kultury na rasovém základě obsahující teze, že všechny tvořivé síly pocházejí jen z nordické krve...

Zámek s mnoha místnostmi, obklopený polnostmi a lesem, se tato svérázná žena, obdařená značnými organizačními schopnostmi, rozhodla přebudovat, část kdysi krásného anglického parku změnit na zeleninovou zahradu, zbudovat bazén, To vše samozřejmě, vyžadovalo spoustu pracovních sil.Již. od července 1942 zde bylo nasazeno židovské komando českých vězňů z ghetta Terezín. Počet vězňů kolísal podle potřeb Liny Heydrichové, V úterý 15.9.1942 sem přijelo dalších 51 vězňů (tzv. Transport JB). Byl z větší části složen z vězňů ze stavby silnice u Karlštejna, které osobně vybral sám K. H. Frank. Počet vězňů v Panenských Břežanech dosáhl počtu až 120 osob. Byli ubytováni přímo v areálu zámku v budově, která předtím sloužila jako stáj pro koně, kde spali v boxech na slámě.

Velitel čtyřiadvacetičlenného strážního oddílu SS žil permanentně na zámku. Mužstvo SS, vybavené policejními psy, se pravidelně střídalo. Vězně esesáci přijali hned z počátku velmi surově. Dbali, aby doslova otrocky dřeli od rána do večera a s gustem jim ztrpčovali život. Přesto se vězni neobávali ničeho tolik, jako návratu do koncentračního tábora.              L. Heydrichová téměř denně chodila dohlížet na pracovní výkony.

V areálu pracoval i civilní personál. Hovořit s židovskými vězni bylo však přísně zakázáno. Podle řady svědectví se český personál k vězňům choval velmi dobře, vězni těmto lidem naprosto důvěřovali. Nejvíce mladičké Heleně Vovsové, která zde byla od března 1941 zaměstnána jako pomocná síla zámeckého zahradnictví. Začala bez ohledu na vlastní nebezpečí pomáhat židovským kamarádům Milanu Platovskému, Františku Propper - Průšovi, Karlu Sehückovi a dalším. Tak osud postavil drobnou, nenápadnou dívku na místo, v jistém smyslu klíčové.

Zprostředkovávala styk a kontakt vězněných s členy jejich rodin. Přestože u brány hlídkovala stálá stráž a docházelo zde k častým kontrolám, Heleně se dařilo předávat či naopak vynášet různé dopisy a zprávy. Je zcela evidentní, že při léto činnosti prožila řadu horkých chvil a že musela dodržovat přísnou konspiraci.

Helena Vovsová především obstarávala potraviny, vitamíny a léky. Stala se doslova pomyslným majákem v moři beznaděje. Těmito skutky měla značný podíl na uchování zdraví, záchraně či alespoň prodloužení života několika židovských spoluobčanů.

V roce 1943, po skončení podzimních prací, bylo z vyšších nacistických míst nařízeno stáhnout terezínské komando. Přestože Lina Heydrichová energicky protestovala, bylo jí vyhověno pouze v tom smyslu, že v únoru 1944 zkoncentračního tábora Flosenburg nastoupilo další komando, tentokrát třinácti německých a dvou holandských vězňů. Zůstali zde prakticky až do přelomu dubna a května 1945, do doby kvapného odjezdu                        L. Heydrichové.

Osudy většiny 51 vězňů z původního tzv. Transportu JB jsou vesměs tragické. Z těch, kteří pracovali na zámku, se stali v koncentračním táboře Osvětim postupem času oběti transportů. Prvních 15 zahynulo ještě koncem roku 1943, dalších 19 zemřelo v letech 1944      a 1945.

Zachránilo se pouhých 17 židovských občanů. Mezi nimi např. František Propper -Průša, Karel Schück, Jan Ječný a Milan Platovský, jenž doposud žije v Santiagu de Chile. Všichni v následujících letech opakovaně vyjadřovali Heleně svou vděčnost. Její obětavost naštěstí zůstala před nacisty neprozrazena. Když se na výsledky této její činnosti díváme s odstupem několika desítek roků, vidíme několik zachráněných životů. Uvedené skutečnosti jsou prokázány svědectvími i příslušnými doklady (mj. asi 15 dopisy, které se jako zázrakem uchovaly až do dnešních dnů). Z podnětu bývalého vězně Jana Jechy bylo paní Heleně Vovsové uděleno písemné poděkování organizace Terezínská iniciativa podepsané dne 15.11.1996 doc. Hanušem Schimmerlingem. Zásluhy Heleny Vovsové z doby okupace jsou rovněž připomenuly v trilogii Jaroslava Čvančary „Někomu život, někomu smrt“ a v knize Milana Platovského „Přežít: a žít“.

Počet zobrazení: 3444
publicita projektu

Evropský fond pro regionální rozvoj | www.oppk.cz